Telefon je telekomunikační zařízení, které přenáší obousměrně zvuk prostřednictvím elektrických signálů. Existují ale i telefony založené na neelektrických principech. Jde o jednu z nejrozšířenějších forem komunikace a elektrozařízení v domácnostech ve vyspělém světě, po mnoho desetiletí považovanou za nepostradatelnou pro obchod, průmysl a vlády. Slovo telefon, které vychází z řeckého tele = vzdálený a fon = hlas, bylo adaptováno mnoha světovými jazyky. V posledních letech došlo k masivnímu rozšíření mobilního telefonu, který na rozdíl od předchozích typů umožňuje používání v téměř neomezeném prostoru. Určitá forma telefonu je rovněž využívána prostřednictvím internetu.
Vznik
První telegrafní linka byla slavnostně uvedena do provozu 24. května 1844, kdy americký malíř Samuel Morse odeslal zprávu z Washingtonu do Baltimoru (asi 50 km). Završil tak 12 let svých pokusů a vývoje a vytvořil Morseův telegraf – komunikační prostředek, který byl využíván dalších více než 100 let. V polovině 19. století se objevuje telefon. Vynález, který je založen na principu přenosu zvuku pomocí elektrických signálů, provázejí spory o prvenství mezi Alexandrem Grahamem Bellem a Elisha Greyem. Nicméně, podle novějších údajů vynalezl telefon italský vynálezce Antonio Meucci už v roce 1849. Jeho prvenství bylo v červnu roku 2002 oficiálně potvrzeno například i kongresem Spojených států (Rezoluce 269). Telefon prošel revolucí v 70. letech, kdy vznikly první mobilní telefony.
Princip – Analogová telefonie
Využívá převod zvukové informace na analogový elektrický signál do podoby střídavého napětí, které se přenáší po vodičích. Zásadními potížemi této technologie jsou mimo jiné rušení, přeslechy a útlum signálu. V současnosti je trvale na ústupu, vytlačována digitálními technologiemi. Používá se v koncových zařízeních – analogových telefonech, které pro svoji jednoduchost a spolehlivost odolávají digitalizaci. Dvoudrátové účastnické telefonní vedení je stále standardním rozhraním na tzv. Poslední míli, tedy propojení mezi telefonní ústřednou a účastníkem.
Princip – Digitální telefonie
Zaznamenala masový nástup ve druhé polovině dvacátého století. Jejím základním principem je převod analogového signálu do digitální podoby, na řadu čísel v A/D převodníku (do binární podoby – dvojková soustava). Čísla popisují diskrétní hodnoty, získané z původního signálu vzorkováním. Typický vzorkovací kmitočet je 8 kHz a osmibitové kódování, což dává datový tok 64 Kb/s na jeden hovorový kanál. Z řady čísel přenášených elektricky, opticky, bezdrátově apod. je potom na přijímací straně možno v D/A převodníku obnovit signál velmi podobný původnímu na vysílací straně. Více hovorových kanálů lze sdružit do jednoho přenosového média pomocí přepínání – multiplexu. Nejčastěji se používá časový multiplex, TDM. Ten dovoluje sloučení dvou (BRI), třiceti (PRI) nebo až tisíců hovorů do jednoho páru vodičů či vláken.
