postava
banner
Nahlédněte do světa telefonu od nástěnných přístrojů přes stolní až po současné mobilní. Je obdivuhodné, jak člověk dokázal pokročit právě ve vývoji tohoto spotřebiče, který nám umožňuje komunikovat zcela nezávisle na místě a čase.

Telefon je telekomunikační zařízení, které přenáší obousměrně zvuk prostřednictvím elektrických signálů. Existují ale i telefony založené na neelektrických principech. Jde o jednu z nejrozšířenějších forem komunikace a elektrozařízení v domácnostech ve vyspělém světě, po mnoho desetiletí považovanou za nepostradatelnou pro obchod, průmysl a vlády. Slovo telefon, které vychází z řeckého tele = vzdálený a fon = hlas, bylo adaptováno mnoha světovými jazyky. V posledních letech došlo k masivnímu rozšíření mobilního telefonu, který na rozdíl od předchozích typů umožňuje používání v téměř neomezeném prostoru. Určitá forma telefonu je rovněž využívána prostřednictvím internetu.

Vznik

První telegrafní linka byla slavnostně uvedena do provozu 24. května 1844, kdy americký malíř Samuel Morse odeslal zprávu z Washingtonu do Baltimoru (asi 50 km). Završil tak 12 let svých pokusů a vývoje a vytvořil Morseův telegraf – komunikační prostředek, který byl využíván dalších více než 100 let. V polovině 19. století se objevuje telefon. Vynález, který je založen na principu přenosu zvuku pomocí elektrických signálů, provázejí spory o prvenství mezi Alexandrem Grahamem Bellem a Elisha Greyem. Nicméně, podle novějších údajů vynalezl telefon italský vynálezce Antonio Meucci už v roce 1849. Jeho prvenství bylo v červnu roku 2002 oficiálně potvrzeno například i kongresem Spojených států (Rezoluce 269). Telefon prošel revolucí v 70. letech, kdy vznikly první mobilní telefony.

Princip – Analogová telefonie
Využívá převod zvukové informace na analogový elektrický signál do podoby střídavého napětí, které se přenáší po vodičích. Zásadními potížemi této technologie jsou mimo jiné rušení, přeslechy a útlum signálu. V současnosti je trvale na ústupu, vytlačována digitálními technologiemi. Používá se v koncových zařízeních – analogových telefonech, které pro svoji jednoduchost a spolehlivost odolávají digitalizaci. Dvoudrátové účastnické telefonní vedení je stále standardním rozhraním na tzv. Poslední míli, tedy propojení mezi telefonní ústřednou a účastníkem.

Princip – Digitální telefonie

Zaznamenala masový nástup ve druhé polovině dvacátého století. Jejím základním principem je převod analogového signálu do digitální podoby, na řadu čísel v A/D převodníku (do binární podoby – dvojková soustava). Čísla popisují diskrétní hodnoty, získané z původního signálu vzorkováním. Typický vzorkovací kmitočet je 8 kHz a osmibitové kódování, což dává datový tok 64 Kb/s na jeden hovorový kanál. Z řady čísel přenášených elektricky, opticky, bezdrátově apod. je potom na přijímací straně možno v D/A převodníku obnovit signál velmi podobný původnímu na vysílací straně. Více hovorových kanálů lze sdružit do jednoho přenosového média pomocí přepínání – multiplexu. Nejčastěji se používá časový multiplex, TDM. Ten dovoluje sloučení dvou (BRI), třiceti (PRI) nebo až tisíců hovorů do jednoho páru vodičů či vláken.